O parfémech

Rozvoj průmyslového odvětví

Můžeme přesvědčivě prohlásit, že parfémy jsou tak staré, jako lidstvo samo. Historikové se domnívali, že nalezli základ na nástěnných malbách chrámu v Thébách, na nichž je zobrazeno egyptské loďstvo s nákladem myrhy a jinými aromatickými rostlinami ze země Punt před 3500 léty. V současné době se dokázalo, že lodě se plavily po Nilu až do Ugandy , kde podél břehů Albertova jezera ležela země Punt. Ovšem v této oblasti myrha ani kadidlo není, takže tápeme v nejistotě. V dávných dobách bylo kadidlo stejně důležité jako vonné oleje. Vůně kadidla blahodárně působila na čich a zbavovala všeho špatného.

Řekové a Římané
Egypťané vyráběli voňavky a masti takovým způsobem, že namáčeli vonné rostliny do oleje a potom je ždímali přes plátno. Ve starém Řecku působily jako voňavkářky ženy. Později se myrha dovážela z arabských zemí. Bohatí Římané zdi a podlahy domů poprašovali parfémy, vítězná vojska polévali parfémy. Ale tak jako jejich parfémy, ani římská říše nevydržela věčně.

Arabové a Evropa
Ve středověku vyvinuli Arabové techniku na destilací rostlin ve velkém. Bylo také objeveno pižmo, které se míchalo do malty používané ke stavbě mešit. Celá století byla výroba parfémů uměním Arabů. Teprve křižácká vojska , která se vracela z levantských tažení dovážela voňavé směsi pro své ženy. Tím se vzbudil opět o parfémy zájem. První etapa voňavkářského umění nastala v šestnáctém století kdy Kateřina Medicejská z Itálie se provdala za francouzského krále a naučila Evropu módě parfémů. Ve viktoriánském období se parfumérství poněkud změnilo. Parfémy se vyráběly v průmyslovém měřítku. Byly vyvinuty syntetické látky, pomoci nich se daly vyrábět skvělé vůně ve velkém. Parfuméři se museli mnoho naučit o chemii.

Koncentrace parfémů

Až do konce devatenáctého stolení byla příprava tekutých vůní výhradně záležitosti směsí vonných olejů extrahovaných rostlin, ačkoliv některé příměsi živočišného původu se také používaly. Většina z nás se domnívá, že vůně parfému je pouze vůní z květů, ale je až překvapující z kolika různých částí rostliny se vůně vytváří. Výtažkový olej – esence se získává z květů, poupat, či listů, stonků, dřeva, plodů, semen, kůry, gumy nebo oddenků. Květiny, které mají nejsilnější okvětní lístky, mají nejvíce oleje. Bílé květy mají nejsilnější vůní.

Syntetické vůně
Během času se zjistilo, že stále více rostlin vydává vonné oleje, takže parfumér – chemik se musel vyznat i v botanice, protože měl k dispozici až 600 různých rostlinných vůní. Toto množství však není vůbec nic ve srovnání s množstvím syntetických vůní. S komplikovaným chemickým značením, které dnes parfumér používá. Má jich k dispozici několik tisíc. Chemické ingredience tvoří dnes převážnou část trvalých složek parfému, poskytuji nejen vůní, ale jsou i prostředkem k vylepšení vůní dalších a dobře působí na jejich slučitelnost anebo jsou stimulem k delší trvanlivosti. Jsou to fixátory.

Destilace
Rostlinný materiál se vloží do vařící vody a podstatná část vonného oleje se odpaří, pára se zkapalní a vrací se v kapalném stavu do vody, olej zůstane na povrchu a sbírá se. Proces se opakuje tak dlouho, dokud se nezíská co nejčistší esence. Na konce devatenáctého století se proces destilace páry zdokonalil tak, že pára se koncentrovala v úzkých trubicích, které procházely studenou vodou.

Vyluhování pomocí těkavých rozpouštědel
Vonný materiál se umísí na perforované kovové pláty do „extraktorů“, jimi prochází těkavé rozpouštědlo, jako např. éter. Pak se vede do destilačního přístroje , kde se kondenzuje do tuhé hmoty, zvané beton. Je to směs vonného oleje a voskové substance zvané stearopen. Tyto dvě složky se oddělují pomoci další techniky s použitím alkoholu, až zbude olej v podobě nejčistější a nejkoncentrovanější formě zvané absolut.

Enfleurage
Tuto techniku používali již Egypťané a používá se do dnes. Květinové hlavičky se vloží do oleje a ten vůní absorbuje. Ve Francii se tato metoda už v sedmnáctém století, zejména pokud šlo o jasmín. Používali skleněné plochy potažené vrstvou upraveného tuku . Ten rozpouštěli alkoholem zpět na olej. Tato metoda však byla velmi náročná a přestala se praktikovat.

Lisování
Se většinou používá k získávání vonných olejů ze slupek citrusů. Slupky se drtí mezi válci a olej se získá odstředivou sílou.
Teprve nedávno byl vymyšlen nový způsob získávání vonného materiálu pro voňavkářský průmysl. Vonný předmět, většinou hlavička květu se vloží do speciální nádoby a vyvolá se vakuum. Květina vyloučí svou vůní. Asi po půlhodině se odčerpá do plynového chronografu, který analyzuje a měří podstatné části vyloučené vůně. Tato technologie je finančně náročná, přesto mnoho současných parfémů obsahuje vůně vyrobené tímto způsobem.

Vůně a móda
Krejčí Paul Poiret jako první pochopil, že nejen oblečení, ale i vůně dodává ženě půvab. Parfém se stal jedním z nejdůležitějších doplňků dámských šatů. Nejdříve se dávaly vzorky parfémů k šatům, později se parfémy začaly prodávat. Například Lavin brzy zjistil, že parfémy mu přináší větší zisk než oděvy. Parfém se neprodává sám o sobě. Reklama je důležitá. Speciální kouzlo se vytváří tím, že se užívají tváře známých modelek jako „ tvář vůně“ jako například Kate Mossové pro Obsession nebo Elizabeth Hurleyové pro Estéé Lauder Pleasures. Nejdříve musí mít parfém atraktivní obal. Mnoho společností se specializuje na výrobu obalů.

Flakóny a návrháři

Někdy ve čtvrtém tisíciletí před našim letopočtem vyrobili Egypťané sklo. Asi 1500 let před n.l. se používaly skleněné nádoby na parfémy. Byly většinou tmavě modré nebo průsvitné, dekorované klikatými čárami, podobné Laliegueovým flakonům dnešní doby. Takováto sklenička, stejně jako parfém v ní byly přepychem.
Stejně tak si počínali i Řekové a Římané. Flakóny však měly rafinované tvary zviřecích či lidských hlav. Asi padesát let p.n.l. bylo objeveno foukání skla a lití do forem. Takové fla´ény byly ale příliš drahé. Většina obyvatel uchovávala své masti v kamenných nádobách ve dceru mušle. V osmnáctém století bylo objeveno tajemství Číňanů , jak vyrobit porcelán. . Sklo však zůstalo nejpoužívanějším materiálem pro výrobu parfémů. Skoro do devatenáctého století se parfémy prodávaly v jednoduchých nádobách a doma byly stáčeny do malých parfémových lahviček. Zákaznik si mohl koupit vůní i lahvičku zvlášť. Později se však parfémy plnily u výrobce v továrně. Vzhled flakónu je absolutně nezbytný pro prodej parfémů. Velké parfumérské firmy zaměstnávají své špičkové návrháře, a nebo osloví některého z nezávislých výtvarníků.

Současní návrháři parfémových flakónů
 

Annagret Beier – flakony Cacharel
Susan Wacker – flakony Elizabeth Arden
Ira Levy – flakony pro Estée Laudera
Piere Davene – flakony Givenchy
Robert Granai – flakony Guerlain
Jacques Helleu – flakony pro Chanel
Fabien Baron – CK One, Lancome - Poeme, 212 Carolina Herrera, Thierry Mugler - Innocent, CK Contradition, Jil Sander Jil, CK Be.
Thiery de Baschmakoff – Bvlgari pour Femme, Paris Hilton Just Me,
Josef Desgrippes – Boucharon, Kenzo Jungle, CK Escape, Iceberg Twice, Calvin Klein - Obsession, YSL Opium, Yvresse,
Bernard Kotyuk – Escada, Vanderbilt
Thierry Lecoule – Cabotine
Serge Mansau – Diorella, Christian Dior - Dolce Vita, Kenzo,
Alain de Morgues – Paris Hilton, Cerruti - En Fleurs, Issey Mieake - L´Eau D´Isey, Lolita Lempická, Sonia Rykel,
Peter Schmidt – Gucci No 3, Joop Femme, Hugo Boos - Woman, Davidoff - Cool Water Woman